Soul Wars

Dieser Roman, der ursprünglich als Begleitwerk zur zweiten Edition von Warhammer: Age of Sigmar erschien, ist zwar schon etwas älter, aber dennoch absolut lesenswert. Der Autor Josh Reynolds entfaltet eine weitläufige Geschichte, in der er sowohl persönliche Heldentaten und Tragödien als auch die breiteren astral-spirituellen Zusammenhänge meisterhaft verwebt. Durch die sorgfältige Ausarbeitung dieser Aspekte verlässt er das Niveau von reinem Warhammer-„Bolter-Porn“ und liefert echte High Fantasy ab. Die Kulisse bildet die Belagerung der sigmaritischen Stadt Glymmsforge durch Nagashs Horden des Todes. Die militärisch-strategische Ebene des Romans spielt nur eine untergeordnete Rolle, weshalb ich sie nicht weiter bewerte. Die astral-spirituelle Ebene, die Beziehungen zwischen Göttern, den einzelnen Sphären und die „Seelenökonomie“ umfasst, ist verständlich dargestellt. Autor und Lektor haben ein gutes Gleichgewicht gefunden, ohne sich zu sehr in abstrakten Erklärungen zu verlieren. Manchmal hatte ich das Gefühl, Reynolds wollte über die engen Grenzen des geteilten WH:AOS-Universums hinauswachsen und wurde von den konservativen Verwaltern des Settings dazu gezwungen, seine Ambitionen zu zügeln. Das werden wir wohl nie erfahren. Die persönlichen Geschichten der Hauptcharaktere sind stark und gut in den epischen Bogen des Krieges zwischen Sigmar und Nagash eingebettet. Die Figuren sind glaubwürdig charakterisiert und behalten ihre Tiefe über die gesamte Geschichte hinweg. Ich muss zugeben, dass sie mir alle Spaß gemacht haben. Als Schwachpunkt empfinde ich die Nebencharaktere. Zwergische Emigranten und menschliche Waffenknechte sind oft schwer auseinanderzuhalten, und das Aufgebot der AOS-Posterboys, der Stormcast Eternals, ist schlichtweg ein Trauerspiel. Abgesehen von den Hauptfiguren sind alle anderen Stormcasts ein einziger Einheitsbrei: aufopferungsvoll, grimmig, würdevoll und so austauschbar wie die Gerichte in einem generischen asiatischen Imbiss (Nr. 23 Celestor Helios mit dreifachem Geheimgeschmack, mit Reis, zum Mitnehmen). Da sie leider in Massen auftreten, fällt dieser Mangel deutlich ins Gewicht und trübt das ansonsten sehr gute Werk.

Ich persönlich ziehe -1✴️ für die Nebencharaktere ab und -1/2✴️ für Games Workshop, weil sie einige ambitionierte erzählerische Möglichkeiten im Keim erstickt haben. Josh selbst bekommt von mir 4✴️ Gesamtbewertung: 3.5✴️

Tenhle, rozsahem vpravdě román, původně vyšel jako podpora druhé edice Warhammer: Age Of Sigmar, je to tedy starší věc. Nicméně i tak stojí za pozornost. Autor Josh Reynolds rozjíždí celkem rozsáhlý příběh, ve kterém zvládá obstojně zpracovat jak rovinu osobních hrdinství i tragédií, tak širší astrálně-spirituální souvislosti, jejichž poměrně pečlivým rozkreslením zvládá opustit rovinu warhammerového bolter-porn a psát skutečnou high fantasy. Hlavní kulisou dění je obležení lidského/Sigmaritského města Glymmsforge Nagashovými hordami Smrti. Vojensko-strategická rovina románu dostává minimální pozornost a tak nepovažuji za nutné ji posuzovat. Rovina astrálně-spirituální, zahrnující vztahy mezi bohy, jednotlivými sférami a ekonomiku duší je rozkreslena celkem srozumitelně a nikde není na vysvětlení těchto abstrakt vyhrazeno přespříliš času, autor a redaktor to zvládli dobře vyvážit. Někdy jsem měl až pocit, že Reynoldsovi narostla dokonce větší křídla, než aby se vlezl do mantinelů sdíleného univerza WH:AOS, a že byl přinucen ambice příběhu krotit a krátit na pokyn konzervativních správců univerza. To už se asi nedozvíme. Osobní příběhy hlavních postav jsou dobré, dobře zavinuté v epickém oblouku války mezi Sigmarem a Nagashem, postavy samotné jsou pak celkem slušně charakterizované a zvládají udržet hloubku napříč příběhem. Musím přiznat, že mě všechny bavily. Za slabinu románu považuji postavy vedlejší. Trpasličí emigranty a lidské zbrojnoše často těžko rozeznat a defilé AOS posterboyz Stormcast Eternals je pak už naprostá bída. Vyjma již zmíněných hlavních postav jsou všichni ostatní Stormcasti totální maglajz, všichni jsou obětaví, sveřepí, důstojní a zcela nerozlišitelní jako pokrmy na jídelníčku generického asijského bistra (č.23 Celestor Helios Trojí Tajemné Chuti, s rýží, zabalit s sebou). A bohužel jich tam je jak’ máku, takže tenhle nedostatek je citelný a je skvrnou na jinak velmi dobrém díle.

Za sebe dávám -1✴️ za ty vedlejší postavy a -1/2✴️ Games Workshopu za zardoušení některých ambiciózních synoptických možností. Samotný Josh má tedy ode mě 4✴️ Jako celek: 3.5✴️