Battlelore

Das Auspacken eines solchen Spiels ist für mich jedes Mal wie Weihnachten. Über zweihundert detailverliebt gestaltete Miniaturen, ein Haufen Karten und jede Menge Marker – mein Gehirn fängt sofort an, Erfahrung mit Fantasie zu verknüpfen, um zu verstehen, wie alles zusammenhängt. Die Anleitung ist zwar umfangreich, aber so geschrieben, dass du nach wenigen Seiten die erste Karte ausprobieren kannst. Du kannst also schon am Tag des Auspackens loslegen.

Auf dieser Seite findest du einen Link zu einer hervorragenden deutschen Übersetzung der Regeln, Karten usw.

So funktioniert es: Die Spieler legen das Spielbrett aus, das mit grünen Hexfeldern für das Standardgelände bedruckt ist. Zwei Linien unterteilen das Feld in einen linken Flügel, ein Zentrum und einen rechten Flügel. Je nach Szenario platzieren wir das Gelände – Wälder, Hügel, Flüsse (Brücken, Furten), Mauern oder spezielle Gebäude und Orte. Dieses Gelände beeinflusst Sichtlinien, Bewegung, Kampf usw. Danach stellen wir die Einheiten gemäß der Karte auf. Meistens 30 bis 60 Miniaturen pro Spieler – Kavallerie, Infanterie, Bogenschützen oder Kreaturen. Jede Einheit besteht aus 3-4 Miniaturen (diese fungieren als Lebenspunkte der Einheit). Die zuletzt entfernte Miniatur ist der Fahnenträger, der beim Entfernen als Siegpunkt für den Gegner zählt. Die Flaggen tragen das Symbol der Einheit (Bogenschützen, Infanterie, Kavallerie), die Form der Flagge bestimmt die Zugehörigkeit zu einer der beiden Seiten und die Farbe zeigt den Ausbildungsstand an. Grüne Banner (Bogenschützen, leichte Infanterie, leichte Kavallerie) stehen für schlecht ausgebildete Einheiten mit einfacher Ausrüstung – geringer Angriff, aber hohe Mobilität. Blaue Banner (Standard-Infanterie und Kavallerie) sind die häufigste Farbe im Spiel und stehen für professionell ausgebildete Einheiten. Rote Banner (schwere Infanterie und Kavallerie) sind Elite-Veteranen mit der besten Ausrüstung und dem höchsten Angriff, dafür aber am langsamsten.

Ein weiterer wichtiger Faktor ist die Moral der Einheit, die darüber entscheidet, ob sie die Flucht ergreift oder tapfer ihre Position verteidigt und bei einem Angriff sogar zum Gegenangriff ausholt.

Das Spiel läuft so ab, dass jeder Spieler gemäß dem Szenario eine bestimmte Anzahl an Befehlskarten erhält. Wenn du am Zug bist, spielst du eine Karte deiner Wahl und bewegst die Einheiten entsprechend der Beschreibung. Das kann zum Beispiel „3 beliebige Einheiten auf dem linken Flügel“ oder „alle blauen Banner auf dem Schlachtfeld“ sein. Dazu kommen Spezialkarten wie Kavallerieangriff, Verdunkelung des Himmels (Pfeilhagel) oder Gegenangriff.

Battle Lore spielt sich schnell und dieselbe Karte lässt sich mehrfach spielen, wobei sie jedes Mal anders verläuft, da die taktischen Möglichkeiten von den Befehlskarten und den Würfelwürfen abhängen. Mein erstes Spiel hat mich etwas enttäuscht, da ich persönlich Spiele mit weniger Zufall bevorzuge. Aber mit jedem weiteren Spiel und komplexeren Karten macht es mir immer mehr Spaß, weil man als Stratege eben auch mit dem Pech der Würfel kalkulieren muss.

Es gibt noch so viel mehr zu erzählen, zum Beispiel über Orks, die von Natur aus eine schwache Moral haben, oder Zwerge, die von Natur aus tapfer sind. Im Grundspiel gibt es als Kreatur eine Riesenspinne, die für den Gegner zum Fluch werden kann. Und damit haben wir erst den „Battle“-Teil durch. Im fünften Szenario kommt das „Lore“ ins Spiel – das bedeutet nicht nur Magie, sondern auch außergewöhnliche Fähigkeiten.

Hier nutzen die Spieler den Kriegsrat, der aus einem Krieger, einem Späher, einem Zauberer und einem Mönch bestehen kann. Jeder von ihnen hat 15 Zauber- und Fähigkeitskarten, von denen für das Spiel jeweils eine bestimmte Anzahl zufällig in einen Stapel gemischt wird. So entsteht jedes Mal eine andere Kombination, was für Spannung sorgt. Was ziehst du? Was hat der Gegner auf der Hand?
Beispiele für Zauber und Fähigkeiten: Teleportation, Feuerball, erhöhter Angriff, größere Bewegung, Befehle des Gegners ändern, Heilung usw.

Für mich ist es aktuell das meistgespielte Spiel, da man nach dem Aufbau der Karte und der Figuren manchmal in 30 Minuten fertig ist. Es ist dynamisch, unterhaltsam, strategisch und macht extrem süchtig. Ich kann es definitiv empfehlen – und hier auf der Seite gibt es das Spiel zudem zu einem guten Preis!

Rozbalení takovéto hry jsou pro mě vždy vánoce. Přes dvě stě titěrně do detailu zpracovaných figurek, hromada kartiček a spousta různých žetonů a mozek okamžitě začne spojovat zkušenosti s fantazií, jak to asi všechno funguje. Návod je sice rozsáhlý, ale je psaný tak, že si po pár stránkách vyzkoušíte první mapu, takže je možno hrát už ten den kdy hru rozbalíte.

Na těchto stránkách je odkaz na vynikající český překlad pravidel, kartiček atd.

Jak to funguje: hráči rozloží herní desku, která je potištěna zelenými hexy, které znázorňují obyčejný terén. Dvěma čárami je ve třetinách rozdělena na levé křídlo, střed a pravé křídlo. Podle mapy kterou hrajeme, rozmístíme terén - lesy, kopce, řeky(mosty, brody), hradby, popřípadě nějaké speciální budovy či místa. Tento terén může ovlivnit linii střelby, pohyb, boj atd. Dále rozmístíme jednotky dle mapy. Většinou 30 – 60 figurek pro každého hráče – jízda, pěchota, lučištníci popřípadě kreatury. Přičemž každá jednotka se skládá ze 3-4 figurek. (ty fungují něco jako životy jednotky). Vždy poslední odstraněná figurka jednotky je vlajkonoš, který při odstranění funguje jako vítězný bod pro soupeře. Vlajky na sobě nesou symbol jednotky (lučištníci, pěchota, jízda), tvar vlajky určuje příslušnost k jedné ze soupeřících stran a nakonec barva určuje výcvik jednotky. Zelený prapor (lučištníci, lehká pěchota, lehká jízda) špatně vycvičené jednotky se špatnou výbavou, takže malý útok ale díky tomu velká pohyblivost, modré prapory (standardní pěchota a jízda) – nejčastější barva praporu ve hře, jedná se o standardně vycvičené a vybavené profesionální jednotky, červený prapor (těžká pěchota a jízda) jsou to elitní veteráni, kteří mají nejlepší vybavení, největší útok, ale díky tomu jsou nejpomalejší.

Další důležitou věcí je morálka jednotky, která ovlivňuje zda jednotka vezme nohy na ramena, anebo bude statečně bránit pozici a ještě při napadení vrátí protiútok.

Samotná hra probíhá tak, že každý hráč obdrží podle scénáře určitý počet velících karet. Vždy když je na tahu, zahraje jednu kartu dle svého výběru, a pohne jednotkami podle popisu na kartě. Může to být např. „3 jakékoli na levém křídle“ nebo „všechny modré prapory na bojišti“ atd. Dále jsou zde karty speciální např. jízdní útok, zatmění nebe (šípy), odvetný útok.

Battle Lore má rychlý spád a stejná mapa se dá hrát vícekrát, přičemž vždy bude jiná, protože taktické možnosti jsou závislé na velících kartách a hodech kostkami.
První hra mě trochu zklamala, osobně mám raději hry s menším podílem náhody, ale s každou další hrou a vyšším levelem mapy, mě baví čím dál víc, protože právě nepřízeň kostek je to, s čím jako stratég musíte počítat.

Je toho ještě spoustu co by se dalo psát, tak například orkové, kteří mají přirozeně slabou morálku, nebo trpaslíci, kteří jsou přirozeně stateční. V základní hře je kreatura obří pavouk, která se může stát prokletím pro soupeře. No a to jsme se teprve prokousali částí Battle. V pátém scénáři přichází na řadu Lore – což znamená nejen magii, ale vyjímečné schopnosti jako takové.

Tady hráči začnou používat válečnou radu, kde může být válečník, zvěd, čaroděj a mnich. Každý z nich má 15 karet kouzel a schopností, z nichž se do hry vždy do jednoho balíčku náhodně namíchá jen určitý počet. Takže pokaždé je ve hře jiná kombinace, což vyvolává jisté napětí. Co vám může přijít? Co má soupeř?
Příklad kouzel a schopností: teleport, ohnivá koule, vyšší útok, větší pohyb, změna soupeřových rozkazů, léčení atd.

Pro mě v součastné době nejhranější hra, protože se s rozložením mapy a figurek dá někdy dohrát za 30 minut, přičemž je dynamická, zábavná, strategická a velice chytlavá. Rozhodně doporučuji a navíc je na těchto stránkách za dobrou cenu!